Novinky

Fretčí holky

Fretčí kluci

Odchovy

Nabídka krytí

K adopci

Prodej

Ocenění

Kontakty

O fretce

 

 

 

 

 

 

Vítejte na našich stránkách,

které jsou věnovány našim fretčím kožíškům, chovaným pro radost a potěšení.
Tyto stránky se začaly vyvíjet v době prvního a zároveň posledního vrhu naší Žofky. Chtěla jsem vytvořit našim fretkám osobní stránky, fotoalbum a později jakýsi „přehled“ o našem fretčím chovu, který by sloužil nejen nám a majitelům našeho odchovu. V sekci „odchovy“ najdete přehled uskutečněných i plánovaných spojení a rodokmeny jednotlivých vrhů. Nyní přibyla také sekce „o fretce“, kde bych se s Vámi ráda podělila o naše zkušenosti s chovem fretek.

laska

Momentálně máme 7 freteček - 2 holky chovné, 2 chovné kluky, 3 kastrované holky. S našimi fretkami se účastníme i výstav, kde se poměrně slušně umisťujem. Všechny naše fretečky jsou řádně očkované proti psince a vzteklině, čipované s EU pasem, ošetřované přípravkem Stronghold proti vnitřním i vnějším parazitům a chodí na pravidelné preventivní prohlídky, při kterých necháváme, krom jiného, dělat i vyšetření srdce nejen poslechem, ale i ultrazvukem. Pro vyšetření srdíčka jsem se rozhodla zejména u fretek chovných a seniorů. Jsou krmené kvalitními granulemi frettchen4you chick norris, revolution a BARFem, dostávají vitamínové doplňky jako pamlsek.
Nemáme registrovanou chovatelskou stanici a nejsme členy žádného klubu, přesto však při krytí dbáme na příbuznost a vybíráme pouze jedince nepříbuzné, fretky nemnožíme ve velkém, naše miminka jsou odchovávána s péčí a láskou, krmená kvalitní stravou, do nového domova odchází nejdříve v 8. týdnu věku, kdy mají za sebou veterinární prohlídku a vyšetření na parazity, první očkování proti psince, čip a pas. Fretečky jsou u nás chované v první řadě jako domácí mazlíci a členové rodiny, kteří u nás prožijí plnohodnotný život od začátku do konce bez ohledu na to, jestli jde o fretky chovné, kastrované, výstavně úspěšné či neúspěšné, mladé nebo staré, rozhodně je neprodáváme jako "nepotřebné", jak je tomu u některých "předních chovatelů" zvykem.
Od roku 2004 jsme osobně odchovali sedm vrhů miminek po pěti samičkách, o něco více se v rozšíření fretčí populace angažovali naši kluci. Miminka od nás a našich kluků jsou v ČR, SR, Německu, Itálii a Finsku.


Na začátku toho všeho (rok 2004) bylo pročítání jarních inzerátů s nabídkami fretčích miminek až jsem narazila na jeden, ve kterém nabízeli mláďata bílých a skořicových fretek. Hned jsem tam zavolala a zamluvila si bílou fretčí holčičku – Žofinku. Dva týdny na to byl čas odběru a já se tak konečně dočkala vytoužené fretky. Žofka byla od prvního dne bezproblémová – ani první den neplakala, hned vyhledávala a vzorně chodila na záchůdek, nekousala. Prostě moje zlatíčko. Možná jsme trochu zanedbali přivykání na jiné fretky, možná je to jen o povaze, ale s jinými fretkami dobře nevychází. Vycházela s nimi jen v době kdy byla v říji. Při první říji jsme se rozhodli pro miminka s tím, že si jedno necháme, aby Žofka nebyla sama. Bohužel, miminka se nenarodila a tak padlo rozhodnutí pořídit kamaráda jinde.

Druhá fretka (rok 2006) k nám přibyla na začátku roku. Byl to bílý pubertální samec Filip. Bylo to úplně jiný než když jsem si domu přinesla Žofku. Filip byl hodně kousavý – částečně asi ze stresu – nenechal se pohladit, záchůdek mu nic neříkal. Prožili jsme si docela těžké období, ale nelituji toho. Teď je čistotný, hravý a velký mazlík. Nemá rád konkurenci fretčích samců a dokáže se pěkně zakousnout, v tu chvíli je mu ale jedno jestli se zakousne do konkurence nebo do něčeho (někoho) jiného.

Seznamování Žofky s Filipem proběhlo celkem hladce a na jaře jsme odchovali náš první a zároveň poslední vrh, čítající šest krásných bílých miminek. Bylo krásné vidět jak miminka rostou, pozorovat je při hrách a šarvátkách…. Čas byl neúprosný a miminka nám hrozně rychle vyrstla. V šestém týdnu věku byla na své první návštěvě u veterináře, který je prohlédl, zaočkoval a odčervil. Mláďata od nás odcházela po sedmém týdnu věku s očkovacím průkazem, očkováním proti psince (Biocan), odčervená (BANMINTH) a s krmením do začátku. Žofku jsem si ale pořídila s tím, že bych chtěla jednou mimča a to se nám splnilo. Další miminka už jsme mít nechtěli a tak jsme nechali Žofku v listopadu vykastrovat.

Jaro 2007 ale začala Žofka znovu říjit a příčinou byl nádor nadledvin. Rozmýšleli jsme jestli jít do operace a nebo jí dávat léky, ale Žofka tohle rozhodování zanedlouho vzala do vlastních tlapek - při běhání ukradla v kuchyni gumový bonbon který jí ucpal střevo a musela na operaci. Při operaci jí odstranili i pravou nadledvinu. Všechno to zvládla a je z ní zase veselá a hravá fretka. S Filipem si pořád rozumí, jen v době jeho říje je musím mít odděleně, aby jí netahal.

Začátkem roku 2008 se u Žofky opět objevily komplikace, měla hnisavý výtok z vulvy a byl u ní zjištěn nádor poblíž pravé ledviny, bylo tu tedy podezření na nádor nadledviny, pohmatem ani na sonu nebylo možné zjistit kde přesně. Rozhodli jsme se pro operaci, při které se ukázalo že šlo o nádor „pouze“ na zbylé vaječníkové tkáni. Zákrok Žofka zvládla a zdá se být v pohodě. Dlouho jsem přemýšlela o pořízení další fretečky, ale pořád jsem tuto myšlenku zaháněla, potom jsem se ale přestěhovala a znovu to začalo hlodat. Rozhodla jsem se že Filipovi kamaráda pořídím. Jednoho dne jsem tedy odepsala na inzerát, dostala odpověď, fotky a za pár dnů si jela pro našeho nového člena - samičku v barvě šampaňská grošovaná panda. Na 10 týdnů byla hrozně malinká, ale to jsme dohnali. Holky se spolu ale nesnesou, musí být odděleně a tak Bigi dělá společnost pouze Filipovi.

V roce 2009 jsem se rozhodla odchovat miminka po Bigi, chtěla jsem si nechat jejího potomka a zároveň mít „krev“ po Žofce a Filipovi, proto jsem se rozhodla pro krytí s jejich synem Rondym. Domluvili jsme se s jeho majiteli na krytí, když jsme k ním dojeli, dostali jsme ještě na výběr krytí s Rondym a nebo jeho synem Semym, oba albíni a tak dostal šanci Semy. Při odchodu jsme dostali nabídku Semyho adoptovat, chvilku jsem rozmýšlela a nakonec přijala, tímto jsme se na jaře rozrostli na 4 fretky. Miminek po Bigi a Semovi jsme se nakonec nedočkali, Bigi potratila a kvůli zánětu dělohy musela být vykastrována, při kastraci se zjistily cysty na vaječníku. Plány se mi tímto splnily jen částečně – vytouženého „prapotomka“ po Žofce jsem si zajistila Semovou adopcí, ale potomka po Bigi již nikdy mít nebudu. Semy v tomto roce kryl úspěšně dvě další samičky a z jeho prvního krytí nám tu zůstal jeho syn, od léta je prozatímní konečný počet 5 fretek a další přírůstek neplánujeme, ale kdo ví, jak to nakonec dopadne…

Začátkem roku 2010 jsem nechali kastrovat Filípka, který byl v říji více než rok v kuse, potomky po něm už jsme neplánovali, tak aby už měl klid. U pěti freteček jsme také moc dlouho nevydrželi a rozhodli se pro adopci roční tchořovité poloangorky Mišky, která nám dělá velkou radost, je moc hodná jak k lidem, tak i k jiným fretkám.

V roce 2011 jsme po pěti letech odchovali náš druhý vrh miminek. Matkou byla Apogee - Miška a otcem, ač jsme měli jiné plány, byl nakonec náš GinTonic. Narodilo se jim 10miminek, ale dvě miminka po dvou dnech umřela, zbylých 8 našlo nový domov nejen u nás v Čechách, ale i na Slovensku a v Německu. Bylo těžké odolat miminkům nejen od nás, ale i od jiných chovatelů, nakonec jsme to však ustáli a žádný nový přírůstek jsme domu nepřinesli, jsme tedy stále na počtu šest fretek. Na podzim jsme zrušili balkonovou volieru a pořídili klec furet tower, všechny fretky se tedy natrvalo přestěhovaly do bytu.

Rok 2012 byl v mnohém přelomový, plný změn a ztrát, jak ve smečce zvířecí, tak i lidské. Z fretčí smečky nás opustil můj první fretčí chlapeček Filípek, který začal mít problémy se srdíčkem, zavodňováním a nejspíš důsledkem léků, hlavně furonu, došlo k selhání ledvin, následně i jater a celkovému selhání organismu. Krátce po jeho odchodu se Mišce narodil její druhý vrh miminek, tentokrát byl otcem poloangorský kluk Dexter. Dlouhou dobu jsem chtěla angorského chlapečka, ale protože se Mišce narodila jen angorská holčička, která druhý den po porodu zemřela, rozhodla jsem se pořídit si angoráčka jinde. Po dlouhém hledání angorek v ČR jsem ale došla k závěru, že žádné z právě nabízených nebo plánovaných mláďat určitě nechci, proto jsem se zaměřila na zahraniční inzerci a nakonec padlo rozhodnutí pro kluka z německého města Speyer. Z vrhu od Mišky nám pak neplánovaně zůstal i poloangorský bílý chlapeček Caesarius, který mě dostal svou úžasně milou a klidnou povahou, už od malička byl dotěrný a miloval mazlení.

Rok 2013 nebyl o mnoho veselejší než rok předešlý, už na samém začátku roku bylo jasné, že se brzo rozloučíme i se Semym, který bojoval s myxosarkomem a v březnu, v necelých 5ti letech, jsme ho museli nechat uspat. Jen o pár dnů později se Mišce narodil poslední vrh miminek, všechna byla barvou i délkou srsti po Talim. Miminka byla pěkná, velká, jen jedna holčička měla infekci v očku a začala dost zaostávat, mezi ostatními tak brzo neměla šanci dostat se k cecíku a byla apatická, zkusili jsme tedy dokrmovat z lahvičky a k našemu překvapení jí přivítala s velkým nadšením a brzo jsme sourozence dohnali, holčička zůstala spolu s jedním z brášků doma. Také Tondovo krytí bylo letos jeho posledním. Žofinky stav se pomalu zhoršoval, 18.5. s námi ještě oslavila své 9. narozeniny, ve stejný den se také narodila její prapravnoučata - potomci po Tondovi a necelý měsíc poté nás opustila i Žofka. Z Tondovo vrhu jsme si rezervovali jedinou bílou holčičku a ještě před ní jsme si přivezli dospělého kluka, křížence fretky s divokým tchořem, jménem Echinops. Kříženci fretek by měli být zdravější, odolnější a po sledu mnoha okolností bych se ráda věnovala chovu právě těchto potvor.

V roce 2014 jsme plánovali kastraci několika fretek, jednou z nich byl i starší kluk GinTonic, kterému jsem při té příležitosti nechala udělat i kompletní vyšetření, které bohužel nedopadlo zrovna nejlépe. Byl mu zjištěn útvar v břišní dutině v blízkosti ledviny, dali jsme tedy svolení k operaci, aby se zjistilo, odkud útvar roste a jestli bude možné ho odstranit. Šlo o nádor nadledviny, operace dopadla dobře, bohužel ale během noci Tonic zkolaboval a nepodařilo se ho zachránit. O necelé 3 měsce později nás opustila i jeho dcera Sun, kterou jsem musela nechat uspat kvůli lymfomu, příznaky se projevily ze dne na den. V tomto roce jsem pořízení žádné další fretky neplánovala, ale hrozně mi chyběla nějaká ta albínka a nakonec jsem tedy začala hledat albínku se standardní srstí. V září jsem si jela do Budapešti pro naší malou Hópihe, fretku z Maďarsko-Srbské pracovní (lovecké) linie, kde je kladen důraz především na pevné zdraví a dlouhověkost fretek. Dalšími neplánovanými přírůstky v tomto roce byli dva naši angoráčci z loňského vrhu - Daya a Dinesh, s naší smečkou si sedli naprosto skvěle.

Rok 2015 byl pro nás vcelku poklidný, hned na jeho začátku jsem měla možnost letět posuzovat fretky na výstavu do Finska, byla to zajímavá a velmi přínosná zkušenost, kterou bych si ráda někdy zopakovala. Hopi byla uchovněná, ale krytí jsme nakonec odložili a žádná mimča v tomto roce neodchovali, ale pořídili jsme si malou šampaňskou holčičku od Bhadrakshe, syna Mišky a Tonica a na podzim se k nám dostala již dospělá standardní tchořovitá samička od Tonica. V tomto roce jsme se tedy rozrostli o dvě fretečky.

Hned první den roku 2016 byl pro nás tragický, při nešťastné nehodě nás opustila Miška, která se i přes svůj věk těšila velmi dobrému zdraví, ale bohužel doplatila na svou zvědavost, byla to jedna z našich nejhodnějších freteček a doufala jsem, že tu s námi ještě pár let vydrží. V únoru jsme dostali zprávu od mejitelky Barida, Mišky syn z prvního vrhu, že jeho zdravotní stav je špatný a po několikadenní hospitalizaci na klinice Barid zemřel. Teď k těm veselejším událostem, které nás v tomto roce potkaly. Na únorové výstavě si Cyntia, Mišky dcera z druhého vrhu, krom jiného ocenění, vybojovala titul Best in Show samice a nejvyšší ocenění Best of Best - nejlepší fretka celé výstavy a na další výstavě v říjnu opět získala nejvyšší titul Best in Show, s paničkou mi udělaly velikou radost. Hópihe odchovala svůj první vrh miminek, vybrali jsme pro ní tchořovitého kluka, který je původem také z našeho chovu, ale už celkem vzdáleně. Narodilo se nám 5 klučíků, z toho 4 albínci a 1 tchořík, pro jednoho albínka si přiletěla nová majitelka až z Finska a dva jsme si nechali doma. Na podzim se nám začala Bigi zdravotně trochu zhoršovat, měla nízkou hladinu glukozy a tak bere prednison. U Echinopse se udělala "bradavička" na levém boku, kterou jsme nechali odstranit a hystologie potvrdila basaliom, bohužel po operaci se projevily problémy se srdíčkem a čekalo nás vyšetření u kardiologa. Jeho srdíčko je na tom hodně špatně, podle stupně poškození se dr. Anděl přiklání k vrozené vadě, začátkem příštího roku nás čeká kontrola, kde bych se na to ráda poptala více a na základě toho zvažuji vyšetření i u mladých fretek před zařazením do chovu. Dále se k nám do dočasné péče vrátila Santenay, sestra naší Chardonnay, kterou její nová rodina nezvládla, s jejím příchodem jsem na stránky přidala novou, dlouho plánovanou, podstránku "fretky k adopci", protože to není první a ani poslední fretka, která u nás byla v dočasné péči.

Začátkem roku 2017 se nám podařilo umístit Santenay z dočasky do nové rodiny, vrátila se zpět za svým tátou Bhadrakshem a bráškou Šarkym, bohužel ne dlouho poté Bhadraksh (syn Mišky a Tonica z našeho vrhu "B") zemřel na rakovinu. V polovině roku, ze stejného vrhu, odešla také Bahula, příčina není zcela jasná, dva měsíce po Bahulce odešla i její sestřička Bhadra, holky byly od narození spolu a Bhadra to po smrti Bahulky vzdala. V červnu jsme s Bigi oslavili její 9. narozeniny, bohužel o dva měsíce později jsem jí také musela nechat odejít. Ve stejnou dobu se začal rapidně zhoršovat i Echinops, naštěstí to bylo jen přechodné a stav se podařilo opět stabilizovat. V dočasné péči jsme měli postupně dvě polotchoří sestřičky, Bella byla pořízena jako kamarádka pro Cerese (z našeho vrhu "C"), ale z důvodu zhoršení alergie u majitelky už nemohla zůstat, shodou okolností byla později adoptována stejnou majitelkou jako Santenay. O něco později se k nám dostala její sestřička Ella, kterou v původní rodině nezvládali a kvůli kousání jí brali jen za ocas, byla vrácena zpět chovatelce, kde ale útočila na syna a tak ani tam nemohla zůstat, byla tedy převezena k nám. Z těch šťastnějších událostí pak bylo pozvání na posuzování na největší finskou výstavu, kam jsme letěli na konci roku a byla to další skvělá zkušenost, ačkoliv nadšení z krásných freteček střídalo zklamání z některých vystavovatelů, kteří byli schopni přihlásit na výstavu i stará a nemocná zvířata. Do rukou mi tak přišla zcela olysaná fretčí holka, další fretka s velkou, velmi dobře hmatnou, boulí v bříšku, kterou jsem nahmátla hned při vyndavání fretky z přepravky, kluk, který při posuzování téměř kolaboval. Výstavy mám ráda, ale myslím si, že taková zvířata už tam nemají co dělat a zaslouží si klid v domácím prostředí.

Rok 2018 byl jako na houpačce. Na první letošní výstavě jsme získali naše úplně první ocenění Best in Show, které vyhrála Chardonnay v Budapešti jako nejlepší samice výstavy. Radost netrvala dlouho, protože krátce po druhé výstavě nás opustil mladý, zdravý, kluk Erasto, který podlehl klostridiové infekci s velmi rychlým průběhem, šlo řádově o hodiny od prvních příznaků, kdy jsme jeli hned na veterinu a ještě ten večer mi v náručí na infuzích zemřel. Po zjištění příčiny jsme museli přeléčit antibiotiky a následně probiotiky celý chov, ale nevíme, jestli jsme se nakazili na výstavě a nebo jen v důsledku oslabení imunity, například stresem, došlo k přemnožení těchto bakterií, které jsou běžnou součástí střevní mikroflory. V létě jsme se ujali malé, opuštěné, tchoří holčičky, kterou jsme adoptovali ze záchranné stanice, sotva jsme dojeli domu, dostala jsem zprávu a nabídku ujmout se i tchořího chlapečka, který se našel, ale byl ještě přiliš malinký a také v hodně špatném stavu, kdy nebylo jisté, jestli přežije. Dost jsem se bála toho, jak zvládnu výchovu jednoho tchoře, natož vychovávat dva, krátce po příchodu Topinky nám ale zcela nečekaně odešel Echinops a o třináct dnů později i jeho nejlepší kamarád Dilber, u kterého se jeho stav a problémy s občasným zvracením prudce zhoršily, podstoupil operaci, při které se zjistily neoperabilní nádory v žádludku i na záklopce jícnu a nám nezbylo nic jiného, než ho z narkozy nebudit. Malý tchořík zabojoval a dostal se z nejhoršího, bylo tedy rozhodnuto, že to s ním zkusíme. Výchova prozatím nebyla o nic horší, než výchova fretky, snad jen s tím rozdílem, že narozdíl od fretky nekousli ani když se jim nějaká manipulace opravdu hodně nelíbila a spíš se to snaží řešit útěkem. Z Topinky se stala velmi kontaktní a zvídavá slečna, Toust je plašší a opatrnější, ale věřím, že se to také ještě trochu upraví. Koncem léta Daksha podstoupila operaci, při které jí byla odstraněna slezina, na sonu i při samotné operaci to vypadalo velmi ošklivě a připravovali nás na nejhorší, na lymfomy, ale výsledky hystologie lymfom, ani žádný jiný nádor, neodhalily a šlo pouze o shluky krvinek, které by nasvědčovaly nějaké imunitní reakci. Další kontrola byla plánovaná na podzim, vše vypadá v pořádku jak u Daksh, tak Taliho, jen Caesi se trochu zhoršil, ačkoliv sono i krevní testy jsou stále bezezměny a srdíčko se také nijak nezhoršilo. Prosinec byl opět plný emocí, přišla radostná zpráva z Finska, kde se náš Elegant Tail umístil na největší finské výstavě na 1. místě dospělých samců a také vyhrál titul BOS - nejlepší samec celé výstavy, Caesiho stav se zhoršoval, přestával jíst, proto bylo rozhodnuto podstoupit operaci, při které by se odstranila zvětšená slezina a případně odebrali vzorky z žaludku. U samotné operace se našel v žaludku i velký smotek chlupů, který byl pravděpodobně celou příčinou jeho nechutenství, kritických 24 hodin zvládl bez problémů, bohužel třetí den po operaci nastal zvrat, Caesi se i přes veškerou péči lékařů prudce zhoršoval a večer jsme se společně rozhodli nechat ho jít. O týden později jsme jeli do Prahy na předvánoční výstavu, na kterou jsem v dané situaci vůbec neměla náladu, ale rozhodla jsem se to přetrpět a využít tuto menší, klidnější, akci k socializaci tchořů. Dopadlo to daleko lépe, než jsem očekávala, Toust i Topinka byli úspěšně posouzení a Toust si dokonce odnesl i ocenění nejen za nejmladší fretku výstavy, ale také za 1. místo v junior samcích a na závěr se stal i nejlepším samcem celé výstavy, máme tedy druhé ocenění BIS v tomto roce.

Na začátku roku 2019 jsme se dozvěděli, že Daya má cysty na ledvinách, nevykazovala žádné známky nemoci, nezdálo se mi, že postupně ubývá na váze, ačkoliv váhový úbytek nebyl nijak velký, šlo o pár gramů měsíčně a na veterinu jsem jí brala jen pro jistotu, výsledky nás nepotěšily a Daya nás krátce po tomto zjistění, i přes podpůrnou léčbu a infuze, opustila. Cysty na ledvině měl také Tali, později se přidal nádor na játrech a dva měsíce po svých 7. narozeninách nás opustil i on. Přišlo nám pár nabídek na krytí s Shadow, začalo mi docházet, že ani on už není nejmladší a chtěla jsem si tuto linii udržet, souhlasili jsme s krytím samičky z Německa, která měla v rodokmenu fretky z ruské linie, takže mi to moc neříkalo, ale zas „lepší něco, než nic“ a při nejhorším bych si třeba časem vzala mimčo z nějaké jejich další generace. Stále jsem hledala vlastní chovnou holčičku, až jsem konečně našla zajímavý chov, bohužel teprve po rezervaci jsem zjistila, že chov není v Maďarsku, ale v Rumunsku. Ačkoliv jsem neměla zaplacený žádný rezervační poplatek, nechtěla jsem z toho jen tak couvnout, ale cesta byla dlouhá a nechtěla jsem jet sama. Nakonec jsem se domluvila s kamarádkou, že by do toho šla také, ale když už, tak by ráda viděla i hlavní město Rumuska, to bylo vzdálené zhruba 600km od mé zastávky a celé mi to trochu komplikovalo plány, ale to by bylo, aby se nenašlo řešení. Počáteční úvahy o cestě vlakem padly, přišel na řadu plán záložní, udělat si tedy delší pobyt, tam letět, zpátky jet. 1.7., na mé výroční 15ti let s fretkama, jsme se vydaly vlakem do Prahy, z Prahy letecky do Bukurešti, v Bukurešti jsme se zdržely dva dny, další zastávkou na dva dny byla Kluž a poslední Satu Mare, kde jsem si vyzvedla malou Auru, další den jsme trávily ještě v Budapešti a potom už nás čekala jen cesta domu. Cestou ze Satu do Budapešti mi přišla od kamarádky zpráva s fotkou nalezeného malinkého tchoříka ve zuboženém stavu, tak jsem se zeptala, jestli to bude Lívanec a o pár týdnů později se stal Líva členem naší smečky. Ačkoliv jsem měla docela obavy, jak budou mláďata přijata do skupiny starých fretek, tak to dopadlo až nad očekávání dobře. Z Lívance vyrostl krásný a pohodový kluk, na tchoříka je velmi kontaktní, zvídaví a nevadí mu ani cizí lidé.

Rok 2020 byl pro nás celkem krušný a od začátku nám hatil plány. Hned na jeho začátku měla Aura v kleci úraz, při kterém ochrnula na zadní nožičky a doktoři jí nedávali příliš velkou naději, tedy po prvotním vyšetření jsme měli uvažovat o euthanásii kvůli silným bolestem a jen mizivé šanci na zlepšení stavu, dostali jsme čas na rozmyšlení do druhého dne. Aura se ale nevzdala, druhý den už se snažila dávat nožičky pod sebe, dojít si na WC, i když bylo vidět, že má velké bolesti i přes nasazená analgetika. Nicméně na veterině jsme dostali více času, Aura začala brzo chodit a nikdo by na ní nic nepoznal. V té době jsem tedy zvažovala co s našimi plány ohledně odchovu, kterým jsem jí nechtěla po této události moc zatěžovat. V březnu přišel covid, nikdo nevěděl co bude dál, jaká omezení nás čekají a tak bylo jasné, že teď se krýt určitě nebude. Byla zrušena i výstava a s ní možnost nechat Auru uchovnit. Krátce na to onemocněl i Dino, u kterého se projevil chronický a v podstatě neřešitelný zánět ucha, následovalo tedy podávání antibiotik v různě dlouhých intervalech podle jeho stavu, zjištěn mu byl také nález na játrech a u Daksh útvar v hrudníku. Dino nás koncem roku opustil a my doufali, že příští rok už bude lepší.

Rok 2021 nám nezačal o nic lépe, hned na přelomu roku jsme začali bojovat s naším skunčím kamarádem Stinkem, kterého začalo trápit srdeční selhání, koncem ledna nás opustila Daksha, naše poslední angorka a v dubnu svůj boj prohrál i Stinky. Došlo ke krytí Aury, která nám dala krásných 11 miminek (ze 13ti narozených), ale ani tady naše radost netrvala dlouho a Aura 17dní od porodu zemřela po operaci torze sleziny, začal tedy boj o život miminek, které jsme museli ručně dokrmovat, masírovat a zahřívat ve dne v noci. Podařilo se nám vypiplat všech 11, z toho tedy dvě miminka zůstala doma plánovaně a jedna holčička se nám po pár dnech v nové rodině vrátila zpět. V tomto roce jsme také přijali žádost o krytí polotchoří samičky Asser Hunter´s Electric dovezené z Finska s naším Lívancem a v červnu se tak v CHS Shelly's ferrets narodilo 7 skorotchoříků. Závěr roku jsme si užili na výstavě Furry snakes v Praze, kde jsem měla možnost se na živo seznámit s Ragnarem, synem od Lívance, a domluvit si předběžně krytí na příští rok, ačkoliv jsem měla v plánu po tom všem si dát s odchovy pauzu, ale Ragnar byl jediný kluk, navíc pořizovaný na mazlíka, tedy jsem nechtěla majitelku zdržovat s kastrací víc, než je nutné a byla jsem ráda, že s tím spolu s chovatelkou souhlasí a krytí nám umožní.


© 2007 Pavlína ŽoFiRo M. | uzofka.zofka@gmail.com